Další pokroky..

Už jsme pejsci! Vážně. Umíme štěkat a vrčet a taky kousat! No, tedy vše samozřejmě řečeno s notnou nadsázkou. Vrčení by nezahnalo zřejmě ani mouchu, štěkot zní jako pípání raněných ptáčků a kousání bez zubů.. :-) Ale není důležitá výkonostní kategorie uvedených činností, nýbrž to, že jsme jim vůbec přišli na kloub. A to v tak nízkém věku! No řeknětě, znáte někoho, kdo umí to co my, v necelých třech týdnech života? A je toho samozřejmě víc..

Od minula nám očka lépe slouží a nožičky se tuze snaží nás někam donést. Nejvíce pokroků v oblasti pohyblivosti udělala Holčička. Ta už se promenuje po bedně jako modelka (tak po 4 vodkách) a po plavném úniku z bedny (rovnou na čumák) se pokouší i o návrat, což je výška celých 10 cm!  Ostatní za ní trošku zaostávají, zřejmě díky svým tělesných proporcím. A nejhůře je na tom Buřtík. Ten ještě příliš nepřišel na to, že žádoucí je pohyb vpřed, nikoli vzad a že sílou hlásku svůj těžký zadek ještě nikdo nezvedl, tedy alespoň ne v našem pelechu. Křikloun a Kliďas se snaží a začíná se jim i dařit, ale více než pohybu v terénu se věnují rozvoji bojových taktik. Svými téměř bezzubými tlamičkami se tahají za ouška, nožičky, ocásky a tak vůbec za vše, co se jim podaří uchvátit. Bohužel, je tato činnost ještě stále dosti vyčerpávající a tak po minutové akci následuje zasloužený hodinový odpočinek ;-)

Další zajímavá věc, která se nám děje je čurání. No moc se nesmějte! Ona se o nás sice máma stará a neustále nás umývá a udržuje v čistotě (až z toho chudák trpí téměr neustálým průjmem), ale dnes jsme tak nějak hromadně zjistili, že čůrat se dá i samostatně. Samozřejmě si toho hned všimla i člověčí máma a nelenila s dovybavením naší bedny plínkou. Páni, to je věc. Když s trochou snahy vytvoříte loužičku, plínka ji vsákne a není z toho studený mokrý flek v teplém a suchém pelíšku! Je zatím pořádná fuška se přeplazit přes celou bednu, abyste se dostali na místo určené pro konání pořeby a proto máme plínky dvě, aby pokryly celou plochu pelechu. Ale někteří z nás jsou opravdu tak snaživí a chápaví, že začali hned chodit čůrat na jeden konec bedny a spát na druhý. Takže už to máme jasně dané: vravo čůrat, vlevo spát :-) Máma Tirinka měla sice snahu čistit i tu počůranou plínu, ale už toho nechala a přijala naše pravidla. Takže plínkám zdar a dobrou noc!